Za ústavní zdí

Za naší ústavní zdí je vše tak, jak to má být. Moc hezky se o nás starají. Dozorci jsou fajn. I ředitel. Ředitel je ten, co to tu vede. Není blázen. My ano. On nemůže být. Radí mů pán, co do ústavu jezdí ve zlatém kočáru. Prý byl blázen, pak dozorce, ale už ho pustili.

Máme tu zábavu. Dozorci říkají, že se máme moc dobře. A prý se budeme mít ještě líp. Ředitel také. Budou nové hračky, ale musíme je hodně chtít. Ředitel je chce moc. O ničem jiném nemluví. Prý jsou moc dobré, blikají a dělají veselé zvuky. Prý jsou to ty nejbezpečnější hračky. Nevím, Pepa je dobře znal. Prý ho ty hračky zabily, ale není to pravda. Pepa se oběsil. Ředitel říká, že Pepa byl debil a my jsme chytřejší. Mám rád, když to říká.

Říkali, že pojedeme na výlet. Moc se těším.

Ředitel se o nás moc dobře stará. Jsme teď často v televizi a novinách. Asi se nám opravdu dobře vede. Jsme ten nejchytřejší ústav široko daleko. Říkal to ředitel a pán ve zlatém kočáru. Takže je to pravda. 

Hodně nám pomáhají, abychom mohli zase ven. Co jsme tu dlouho, tak nás učí finance. Prý abychom se neztratili. Mám počítání rád. Už vím, že 5 x 5 je 50. Ředitel mě chválil.

Vlastně ani nevím, jestli chci ven.  Mám to tu moc rád.

Pacient č. 9

Tato zpověď je fikce a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.