Bod zlomu aneb herna jako šance pro Podolí

Nejsem v Podolí tak dlouho, abych mohl hodnotit všechny historické souvislosti. Nicméně vyjdu – li z obecného předpokladu, že tam, kde je více majetku, je více zla, je Podolí zářným příkladem.

K čemu nám je, že máme dvě haly, více kulturních spolků, mnoho sportovišť a svého času i dvě periodika. Dalo by se říci: „však je to fajn, že na to máme“. Ale není tomu tak.

I v rodinách je v celku běžný stav, že „více majetku, více pohody nepřinese“ (zejména v dědických řízeních). Stejně je tomu i v Podolí, které je rozhádané a dalo by se říci velmi polarizované. Lidé spolu nemluví, nezdraví se, kvůli tomu či onomu. Nyní i kvůli názoru na hernu a hazard.

Kde to pramení? Nevím.

Je mi však jasné, že potenciální „medvěd“ v podobě zisku z herny je v hlavách potenciálních příjemců již dávno rozporcovaný a bude chybět. Bude chybět hodně. Čím více budeme mít, tím více bude chybět. Jednou tomu a podruhé jinému. Nehorší to bude, až medvědi dojdou. Pak budou naštvaní Ti, co chrochtali méně než jiní. Někteří si u korýtka možná ani nezachrochtají. Nevraživost se vystupňuje pod stresem z rozjetých a nedokončených akcí a neuskutečněných plánů a slibů.

Čeká nás nepříjemná budoucnost. Kdo čeká, že budou nové chodníky či průtah, tak by se měl probudit ze snu a zamyslet se, kde jsou peníze ze zvednuté daně z nemovitostí.

Je tu ale i druhá cesta. Říci hazardu NE! Naučit se hospodařit s tím, co máme. Plánovat, realizovat a využívat potenciálu dotací. To vyžaduje práci a úsilí. Je to delší a pracnější cesta, ale na kvalitních základech.

Podolí má jedinečnou šanci. Semknout se a pracovat na společné budoucnosti.

Třeba je bod zlomu nadosah.